OKNO DO HISTORIE aneb JAK TO BYLO DOOPRADY

Jak se před 25 lety rodilo iMi.

Psal se prosinec 1992. Bylo těsně před rozpadem Československa a na vysokoškolských kolejích v Žilině se potkali 3 kamarádi. Radim, Hynek a Tom. Radim a Tom byli v pátém ročníku Fakulty řízení a chystali se na poslední zkoušky, protože na jaře už je čekala jen diplomka a státnice. Hynek (kterému jsme říkali Dusty pro jeho podobnost s Dustinem Hoffmanem) už dostudoval, ale ještě dodělával státnice, které si odložil. Školu jsme nebrali moc vážně, zkoušky byly pro nás „dávačky“ a diplomka nutná formalita, která nás příliš nevzrušovala.

Zato jsme byli plni chutí něco dokázat a nabytí optimismem, že podnikání je snadné. Prostě začneme obchodovat se vším co půjde a nejlépe s celým světem! Já jsem se zrovna vrátil s dvouměsíční stáže z Indie, Dusty absolvoval dva měsíce praxe v nějaké italské firmě a Radim zajišťoval brigády pro stovky studentů z VŠ. Takže zkušeností jsme měli na rozdávání (alespoň jsme si to mysleli).

A tak nezkažení praxí v postsocialistických podnicích jsme si plácli a řekli si, že když přece nic nemáme, tak nemáme co ztratit.

Já jsem zaběhl na živnostenský úřad pro živnostenský list na své jméno, od správy kolejí jsme si pronajali jeden pokojíček na kancelář a byli jsme firma. Dnes se to zdá neuvěřitelné, ale největší problém bylo získat telefonní linku. Naštěstí měl Radim nějaké známosti na poště, pod kterou tehdy telekomunikace ještě patřily. Prvním služebním vozem se stala Radimova Boženka. Tak jsme říkali jeho červenému embéčku (výraz pro škodu 1000, který se dnes už řadí mezi veterány).

Byli jsme připraveni vlítnout do světa velkého businessu, ale o tom zase příště.