Schwarzwolf cross Great Himalaya Range - part 2

Den 4.

Leh 3500 m n.m. – Kargil 2800 m n.m.
230 km, 7 hodin
Ráno nás smluvený řidič nakládá do minimicrobusu a vyrážíme na nedlouhou, ale časově náročnou cestu do města Kargil. Cesta po National Highway 1D vede místy po perfektním asfaltu a místy přes nepřekonatelné závaly z hlíny a kamení, místy části silnice úplně chybí – byly strženy do řeky Indus. Indická vláda ale do infrastruktury Kašmíru investuje spoustu peněz a energie, takže se na stavbě a současně obnově komunikace stále pracuje. Zajímavé je, že jako silničáři jsou najímáni gastarbeitři z dalekého Nepálu. Ani pro chudé Indy není hrozná dřina při stavbě silnic dost dobrá.
Asi v půli cesty zastavujeme v Lamayuru, kde si kromě oběda prohlížíme téměř opuštěný klášter. Ptáme se lámy, jak je starý. „Nevím to přesně,“ říká, „ale lámu už dělám 200, nebo 300 let.“ Projíždíme také vesnicí Mulbek, kde se hned vedle silnice vypíná mohutná, do skály vytesaná socha Budhy. Tato socha tvoří symbolický předěl mezi muslimským západem a budhismem na východ od ní. Navečer dorážíme do Kargilu. Je to malé, neuvěřitelně špinavé a hlučné muslimské městečko. Kromě toho, že do Pakistánu je to jen 10 km a že město zdobí portréty imáma Chomejního, který jej v 1965 roce navštívil, nenabízí nic zaznamenáníhodného. Daří se nám ale domluvit dopravu do Pudumu.

Den 5.

Kargil 2800 m n.m.  - Padum – Ichar 3750 m n.m.
237 + 32 km, 11 hodin
Byli jsme varováni, že cesta do Padumu trvá z Kargilu až 14 hodin. Proto vyrážíme za úplné tmy ze ztichlého Kargilu, který budí jen muezzin z mešity. Po rozednění dojíždíme do nádherného údolí řeky Suru. Silnice místy připomíná motokrosovou trať, ale cesta ubíhá rychle, je na co se koukat. V půli překonáváme sedlo Penzi La 4400 m.n.m. a vjíždíme do údolí řeky Zanskar. Do Padumu přijíždíme už po 9 hodinách jízdy (na místní poměry fofr).
Padum, je mini městečko s asi 1500 obyvateli, funguje ale jako správní město pro celou zanskarskou oblast. Je tady vojenská posádka, heliport, lékař a v podstatě poslední možnost pořídit zásoby nebo nějaké vybavení.
Dáváme si v buddhistické restauraci pivo a výborné knedlíčky „MOMO“ a kupodivu, téměř bez naší snahy sjednáváme na tentýž den odvoz do vesnice Ichar, ubytování i koňský doprovod na celou cestu do Kargyaku. Proto po krátkém odpočinku opět nasedáme do džípu – společně s dalšími 11 spolucestujícími a teletem a vyrážíme k Icharu. Náš od dalšího dne průvodce Lopseng už se o nás stará a v autě je veselo. Neplánovaně zastavujeme ve vesnici Reru, kde probíhá společenská akce na oslavu svatby. Jsme pozváni do kruhu místních a poprvé ochutnáváme místní náhražku piva ČANG. Od rozpitého barelu čangu se nikomu odcházet nechce a k Icharu dorážíme za bujarého zpěvu spolucestujících úplně za tmy. Ichar leží ve strmém svahu vysoko nad řekou Tsarap a tak nám Lopseng pomáhá s batohy šplhat tmou kdesi do neznáma, kde nakonec opravdu stojí typické domy. Jsme ubytováni v malé, ale útulné komůrce a je to na dlouhou dobu náš nejlepší nocleh.

Den 6.

Ichar 3750 m n.m. – Cha 3850 m n.m.
17 km, 7 hodin
A je to tady. Od teď se jde po svých. Po snídani sestupkem zpět k silnici, kde na nás čekají slíbení koně. Nakládáme na ně batohy a zásoby a vyrážíme. Zprvu pohodlná stezka se po překonání řeky v Dorzangu stává stále obtížnější. I když jsme poctivě aklimatizovali, je nadmořská výška okolo 4 tisíc metrů znát a zejména do kopce nám to nešlape. Kaňon Tsarapu je úzký a stále stoupáme nebo klesáme k řece. Počasí nám ale přeje. Na sluníčku je okolo 10 stupňů nad nulou, když však zajde za kopec nebo mrak, hned se ochlazuje k nule. Téměř u konce trasy se občerstvujeme v rázovitém TEA Shopu čajem a za soumraku dorážíme do Cha. V kuchyni s námi posedí celá sympatická rodina. Lopsen odbíhá na protější svah (asi hodina cesty) a vrací se s malou lahvinkou samohonky. Večeříme dál vařenou čočku s rýží a bramborovou polévkou. Pohrajeme si s malou dcerkou syna pana domácího a uléháme v komůrce společně s Lopsengem. Snad jen kdyby okna byla zasklená.