Reklama s antickými kořeny

Praktiky hokynářů 18. století sice sotva kdo z nás pamatuje, ale ve filmech zobrazujících tuhle dobu si občas všimneme, že majitel obchodu panu lékárníkovi do másla zakrojí trochu víc a pro paní starostovou do kornoutu vždycky spadne nějaký ten oříšek navíc. Inu významných zákazníků je třeba si považovat. Jenže máslo se rozmázne na chleba, oříšky snědí děti a kdo si po týdnu vzpomene na obchodníkovu štědrost? Chtělo to něco trvalejšího. Dárek navíc, ideálně se jménem obchodu, kam má smysl se vrátit.

Takhle nenápadně a pozvolna se začaly rodit reklamní předměty. Pozornost na rozdávání. Hrnky, tužky, nože a kuchyňské náčiní, většinou s ručně malovaným jménem obchodu. Vždycky jen pár kousků, které zmizely v propadlišti dějin. Prvními masově šířenými propagačními produkty se staly až pamětní knoflíky, vyrobené v roce 1789 k příležitosti zvolení George Washingtona prvním prezidentem Spojených států amerických.

Nicméně snaha propagovat vlastní značku sahá mnohem hlouběji do historie a právem je můžeme řadit mezi absolutně nejstarší formy reklamy. Už ve Starověkém Římě dávali totiž obchodníci svým významným zákazníkům k nákupu svíčky s logem své firmy. Svíčky byly tehdy cenným zbožím a jejich darování bylo považováno za projev úcty a prestiže. Pochybuje snad ještě někdo o účinnosti reklamy, která přežila víc jak dva tisíce let?

Jedním z prvních jmen, souvisejících s širším využitím rozdávacích reklamních předmětů, je Jasper Freemont Meek, který vlastnil malé noviny v Coshoctonu ve státě Ohio a hledal další využití pro svou tiskárnu. Když viděl, jak cestou dětí do školy trpí učebnice svázané provázkem, spojil se s obuvníkem Cantwellem a vnukl mu myšlenku na výrobu jednoduché pytlovinové tašky, na kterou mu natiskl nápis „Kupujte boty Cantwell“. Mohl tak praktickým dárkem obdarovat každé dítě, které přišlo do jeho obchodu. Netrvalo dlouho, z tašky se stal hit a boty Cantwell chtěl každý.

Meek byl nadšený a experimentoval dál. Jeho potištěné potahy na koně brzy zaplavily celé město, což ho vedlo k založení společnosti Tuscarora Advertising Co. a až do roku 1889 prodával potištěné předměty prakticky bez konkurence.

Tou se nakonec stal další mladý vydavatel Henry D. Beach ve stejném městě. Oba muži pochopili, jak snadné je vytvářet nové produkty tiskem na cokoli, co lze protlačit tiskařským lisem - látkové čepice, zástěry, ozdoby pro koně, pytlíky na kuličky, biče pro kočí, pouzdra na karty, kalendáře, vějíře...

Beach se ale posouval dál a začal se zajímat o tisk na kov. Meek jej následoval a oba nakonec uspěli vytvořením zcela nových produktů, kterými byly reklamní cedule a kovové podnosy pro nápojové společnosti. Jejich produkty například pro Coca-Colu nebo různé výrobce piva jsou dodnes velmi ceněným sběratelským artiklem.

Dvěma dalším majitelům novin, Thomasi D. Murphymu a Edwardu Burke Osbornovi z Red Oak ve státě Iowa můžeme zase přiznat prvenství při zrodu uměleckého kalendáře. I oni hledali činnosti, které zaměstnají jejich tiskařské lisy a přinesou další příjmy. Osborna napadlo vytisknout obraz nové soudní budovy v Red Oak na karton, umístit kolem něj reklamu a přidat podložku s kalendářem. Nový a veleúspšný produkt byl na světě.

 Prodej reklamního prostoru na kalendářích sice nebyl novinkou, ale až Murphyho a Osborna napadlo umístit do kalendářů atraktivní umění. Nakupovali fotografie a obrazy a na konci 19. století produkovali dva až tři miliony kalendářů ročně.

Výroba reklamních předmětů se začala bouřlivě rozvíjet, vznikaly další firmy a v roce 1904 se zástupci 12 výrobců dohodli na vytvoření prvního Sdružení výrobců reklamy, které mělo řešit nejen otázky cenové, ale i výměnu nápadů a zkušeností. Zřejmě odvádělo dobrou práci, protože v roce 1912 reklamní federace Ameriky označila reklamní předměty za legitimní reklamní médium.

Celý obor zaznamenal v průběhu 20. století obrovský rozvoj, vznikla celá řada nových reklamních produktů, a především tiskových technologií, které si dnes poradí v podstatě s jakýmkoliv povrchem. Postupná digitalizace technologických procesů navíc přináší neuvěřitelné možnosti individualizace a masová výroba předmětů rozdávaných ve větším množství nabízí i nemalé cenové úspory. Správně zvolený reklamní předmět je tak dokonalým ztělesněním přísloví „za málo peněz hodně muziky“.

A že masové rozdávání pomáhá šíření dobrého jména značky nám v posledních letech předvedly společnosti, které opravdu nejsou žádní troškaři…

• V roce 2017 společnost Coca-Cola rozdala 1 miliardu láhví s logem své společnosti, což pomohlo zvýšit povědomí o značce a dramaticky zvýšit prodeje.
• V roce 2018 společnost Nike rozdala 10 milionů párů tenisek s logem své společnosti, aby pomohla zvýšit prodeje a měřitelně posílit povědomí o značce Nike.
• V roce 2019 společnost McDonald's rozdala 1 milion hraček s logem své společnosti, čímž do svých restaurací přivedla obrovské množství malých zákazníků. 

Co rozdáte vy svým zákazníkům? Už máte vybráno?